Bývalý předseda Pražského volejbalového svazu Jiří Olšiak oslaví začátkem července významné životní jubileum. U této slavnostní příležitosti jsme mu položili pár otázek.
Slavíš 70 let, nádherné životní jubileum, ke kterému Ti srdečně gratuluje celá pražská volejbalová veřejnost, jak se cítíš a co ti dělá největší radost?
Při takovémto jubileu se už člověk dostává i k tomu, aby provedl retrospektivu odžitých let, zavzpomínal s trochou nostalgie na profesní kariéru a hodnotil, co se mu povedlo a co ne. Můžu použít rčení mnoha známých osobností „vším čím jsem byl, byl jsem rád“. Svojí profesní kariéru hodnotím jako velmi pestrou a v mnoha směrech úspěšnou. Je to dáno i tím, že člověk vzpomíná raději na chvíle, které byly úspěšné.
Největší radost mi dělá rodina. Manželka, syn a dcery. Dcery už jsou samostatné, dospělé a mají svůj život. Tím větší starost člověk o ně má, protože už není přímo v centru dění. Proto si teď víc si užívám synka, který mi roste před očima.
Nechybí Ti povinnosti vyplývající z funkce předsedy PVS?
Co se týče povinností týkajících se funkce předsedy PVS tak tam mám zcela jasno. Jsem člověk, který si klade postupné cíle a když je naplní, tak ztrácí tu velmi silnou motivaci a rád předá žezlo dalším vizionářům. Cíle, které jsem si stanovil i s celým kolektivem vedení PVS, především s Petrem Voseckým, Bárou Caithamelovou a svými místopředsedy, jsem do puntíku naplnil, a tak jsem se smířil s předáním funkce. Člověk musí umět odejít. Můžu říct, že se mi to dařilo celou mojí profesní kariéru. To, že jsem udělal dobře mi potvrdil i neúprosný osud, který mi přivedl do cesty v dubnu 2021 velmi těžký průběh Covid – 19. V nemocnici jsem bojoval o holý život. Jsem tady a jsem za to vděčný. Člověk po takto těžké zkoušce leccos přehodnotí.
Na druhé straně musím přiznat, že mi chybí společenský kontakt s lidmi, volejbalisty, členy Výboru PVS.
Co považuješ s odstupem času za největší úspěch volebního období, ve kterém jsi stál v čele PVS?
Prvním a velmi výrazným úspěchem bylo dosažení podpory mládeže v Praze Programem VIII. Později Programem I. Tohoto významného milníku jsme dosáhli ve spolupráci především s Petrem Břízou a později všemi sportovními svazy Prahy. Byla to a je zásadní podpora pro rozvoj mládežnického volejbalu a mládežnického sportu v Praze. Jen mládežnický volejbal byl podpořen do roku 2021 částkou 55,5 miliónu korun. V souvislosti s touto podporou se rozrostla mládežnická základna volejbalu v Praze o cca 4 000 členů. V tomto období také vznikla Pražská juniorská beachliga. Jediná organizovaná mládežnická soutěž na světě, řízená PVS. I na tomto projektu mám nezanedbatelný podíl. V té souvislosti chci poděkovat Honzovi Hergetovi, který za mnou přišel s návrhem zařadit i mládežnické soutěže beachvolejbalu do systému soutěží PVS.
Podepsali jsme také dohodu s AVL, Sašou Mrázem o zařazení AVL do soutěží řízených PVS. Osud tomu tak chtěl. Asi bych mohl pokračovat, ale toto považuji za největší úspěchy mých osmi let ve funkcích PVS.
Jak vnímáš současné dění kolem volejbalu v Praze?
Jsem rád, že nové vedení PVS má na co navázat a zároveň přinést nové prvky do řízení PVS a doufám časem i do ČVS. Těší mě rozvoj minivolejbalu v barvách. Tento projekt má své opodstatnění, i když si musel projít také svými „porodními bolestmi“. Trochu nerozumím nové koncepci mládežnického volejbalu, kde vidím mnohá úskalí. Ale to ukáže čas.
Jak hodnotíš výsledky pražských týmů v Extralize 2021/2022, zejména klubu VK LVI Praha, jehož jsi byl dlouho předsedou?
S extraligou jsem byl spojen pupeční šňůrou 10 let a 5 let jsem řídil AVOK – M. Extraligu mužů do Prahy jsme vrátili po dlouhé době na základě projektu Extraliga pro Prahu z roku 2003 společně s Ivošem Kunzem a Pavlem Řeřábkem. Takže pečlivě sleduji extraligu a musím se přiznat, že i s obavami o český volejbal. Nekontrolovaný příliv cizinců do mužské extraligy ve mně vyvolal obavy o mladé české hráče a jejich uplatnění. V těch deseti letech, kdy jsem řídil extraligu ČZU Praha, jsme společně s Milošem Kočkou a celým týmem trenérů budovali především mládežnickou základnu a vychovávali jsme mládežnické a seniorské reprezentanty. O tom svědčí i 8 titulů extraligy juniorů a 6 titulů extraligy kadetů. V základu repre na ME 2021 bylo 6 odchovanců ČZU. Neměli bychom zapomínat na svoje vlastní hráče a výchova hráčů pro reprezentaci by měla být prioritou pro všechny extraligové týmy.
Přesto mám radost z druhého místa Lvů. Chybělo jen trochu štěstí a měli bychom po 30 letech titul v Praze. Mám jen obavy, aby titul nezískávaly „cizinecké legie“. Jsem český patriot a raději bych doplňoval české hráče cizinci než naopak. I když chápu argument, že příchodem cizinců do extraligy se zvyšuje celkově úroveň zápasů. A touha po titulu je velmi silné afrodiziakum.
Jak oslavíš své životní jubileum?
Narozeniny oslavuji jednak v kruhu své početné rodiny a také samostatně se svými přáteli a kamarády. Zajdeme na pivko a něco dobrého na zub.
Český volejbal slavil v roce 2021 100 let od vzniku, co bys popřál volejbalu do dalších let?
Českému volejbalu přeji návrat zašlé slávy, co nejvíc srdcařů, kteří pro volejbal žijí a dýchají a klid a pohodu v celém hnutí, specifické volejbalové komunitě.
